Jsem opět na cestách, abych se setkala se svými dalšími „AHA“momenty.
Pamatuju si na chvíli, kdy mi před pár lety v USA přislo dost vtipné, když někdo mluvil o velké historii amerických dějin. V mých očích, tehdy pražáka, který chodíval přes Jelení příkop pražského hradu n
a procházky, vůbec netušili co slovo historie znamená.
… a jen o pár let později, cestou na koncert Goldfrapp při procházce okolo majestátní katedrály z roku 800 v Anglii jsem si uvědomila, že já pořádně nevím, co to je historie.
Minulý týden jsem navštívila Řím a Florencii. Prochodila jsem město s jeho památkami křížem krážem, abych si konečně uvědomila, že „historie“ je něco úplně jiného než si dokážu ve svém zúženém pohledu vůbec představit. Procházela jsem místy kde před více než 2000 lety tepal život a stále je možné více či méně zachovalé pozůstatky této doby vidět. Ve
Vatikánském muze
u jsem potom stála vedle krásně zachovalé 4000 let staré sochy a najednou jsem si uvědomila, že našich 100 let života je jako kapka vody v moři. Zanedbatelný okamžik v toku dějin. Proč by „někdo“ nebo „něco“ nad námi chtělo, abychom se tady, v tom krátkém okamžiku trápili? Jistě, určitě se máme v tomto životě něco naučit a pochopit, možná něco odčinit (pokud věříte v minulé životy), ale zcela jistě je jedinou naší úlohou na zemi, být šťastný.
Hned jsem se procházela spoustou situací, kdy nejsem šťastná, protože … (něco). Ale vždycky to „něco“ jsem já – hodnotím, srov
návám, nejsem dost taková a málo maková a situace, lidi, počasí, místo není dost dobré podle mých představ… a tisíce dalších blbostí vznikajících výhradně v mé hlavě… a pak přijde okamžik, kdy hlava prostě vypne a ono se „to“ tak jaksi samo „děje“ … TADY A TEĎ … a všechno je v tom obsažené – radost, štěstí, lehkost, plynutí, hravost, láska, vděčnost, smutek, slzy, naplnění…
Teď už jen zbývá konečně uvidět všechny ty možnosti, které se mi nabízí, dopřát si všechno, po čem mé srdce touží, dovolit si přát cokoli má fantazie nakreslí a žít každičký okamžik naplno.
Dokážeme přejít od VÍM, že si život tvořím sama a mám ho jen ve svých rukou k jeho prostému TVOŘENÍ a PLYNUTÍ v řece TADY A TEĎ?
Věřím že ano… já už jsem vykročila… BON VOYAGE
