Asi před 5 lety jsem poprvé asistovala na semináři „Dělám, co mě baví“. Vedla mě tam spíše zvědavost, ale to co jsem získala, bylo pro mě opravdu velké. Dodnes mě uchvacuje jak zdánlivě jednoduché věci můžou způsobit velké změny. Hlavní je se zastavit, zhodnotit uplynulý rok a podívat se do roku nového, který se přede mnou otevírá.

K mé velké radosti nešlo jen o suché plánování, ale o poměrně pestrý večer. Zažila jsem trochu samostatného prozkoumávání, tvořivé práce, sdílení a prožitková cvičení. To všechno tvořilo můj vedený vědomý pohled na život a to, kam se chci ubírat. Byla jsem velmi překvapená svými uvědoměními, kam mě to vlastně táhne a jaká je pracovní vize a síla sdílení objeveného tomu dodala energii.

Následující rok jsem byla součástí uzavřené skupinky, která se cíleně jednou měsíčně scházela nad svou pracovní vizí, dívala se na své pokroky, stanovovala si další postup atd. Každé setkání bylo jiné a nahlíželo na vizi z jiného úhlu pohledu.

Já bohužel nejsem člověk, který by si sám doma dal pár hodin na takovou činnost. Mimo setkání jsem své vizi nevěnovala žádnou pozornost. To, že jsem cíleně věnovala každý měsíc jedno odpoledne sama sobě a své cestě, nesmírně rozhýbalo můj život. Bylo to poprvé, kdy jsem věděla kam chci jít naprosto vědomě. Vyslovila jsem svůj záměr na ten rok a to… „chci propojit svou vášeň cestovat, se svou prací.“ Toužila jsem pracovat odkudkoliv na světě a cestovat více než doposud a ještě tím získávat peníze. Nebyla jsem moc přesvědčena o reálnosti mého přání, o to více jsem s úžasem sledovala, jak se věci dějí, bez zjevného úsilí.

Po několika měsících jsem byla vyděšená tím, kolik nabídek a možností se ke mě hrne, aniž bych je vyhledávala.

I přestože vím, jak je důležité si vědomě věnovat čas a vracet se cíleně ke své vizi, tak si ho sama nenajdu a proto jsem vděčná za tato skupinová setkání. Tak ke mně samy přicházely tyhle skupinky každý další rok. Pokaždé v novém složení a já si je zamilovala. Druhý rok jsem se zaměřila na své vztahy a další roky na celý život komplexně.

Letos na počátku roku v Indii, jsem tímto tvořením vedla poprvé skupinu. Ta síla objevovaní a poznání, v místě, které je transformační samo o sobě, posílené výborným jídlem, sluníčkem, každodenní jógou, troškou cestování a spoustou dalších rituálů a zážitků, mě naprosto uchvátila.

Vždy ke konci roku se už těším na to ohlédnutí, bilancování všeho, co se událo a znovu-nasměrování dál, na to dobrodružství objevování, co pro příští rok bude jinak nebo důležitější než dosud. Letos (možná trošku na základě mé indické vize, kde jsem to semínko zasela) vznikl seminář Silvestrovská cesta za vizí s Andrew Barnesem a další Cesta za vizí v Indii.
Kdy budeme bilancovat letošní rok a půjdeme za vizí pro magický rok 2020, který bude podle čínského horoskopu, rokem kovové krysy.

Zajímavé na tom je, že jsem si něco takového do své vize zapsala už v lednu v Indii, ale objevila jsem to až nějakou dobu poté, co už seminář spatřil světlo světa. Prostě se to stalo. Konečně jsem pochopila větu:
Vesmír pracuje sám na základě našich přání, když mu moc nestojíme v cestě 🙂

To je to, kam kráčím já… Kam kráčíš Ty?

Kategorie: Blog

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.