Od začátku roku jsem členem malé uzavřené skupinky “ŽIJU 2016”, která pod koučovacím vedením úžasné Šárky Kmochové schází 1x v měsíck a pracuje na své vizi. Mou vizí pro rok 2016 bylo propojení mé vášně pro cestování s prací. V mé představě bylo cestování, které bude v jakékoli podobě přinášet profit. Znamenalo to pro mě více se zabývat činnostma, které můžu přinášet na místo samotné – masáže, jóga, terapie kineziologie nimg_0222ebo třeba organizační, produkční a administrativní činnosti, které můžu dělat prakticky kdekoli, takže cestování není o “dovolené” ale jen jiném místě pro život, užívání si a také práci, která se tam tak nějak mimochodem děje.

Vždy před schůzkou samotnou dohledám papíry s úkoly a zápisy z minula, na které jsem se za celý měsíc ani nepodívala, odsuzuju se za neschopnost cíleně “pracovat” na své vizi, být strukturovaná, soustavná a zaměřená na cíl a tudíž “mířicí k úspěchu”. Nicméně pak se celé odpoledne s údivem dívám ze všech možných úhlů na skutečnost, že i tak se má vize “DĚJE”… prostě to nějak samo pluje a realizuje se, až mě to vlastně děsí. Asi jsem si ještě úplně nedovolila s klidným svědomím oslavit, že můžu trávit  3 – 4 měsíce v roce v zahraničí a hlavně když jsem svou vizi dávala do slov a obrázků, tak jsem s tímto rozsahem vůbec nepočítala. Vesmír se postaral o naplňování mých přání v míře naprosto nevídané a img_0224já můžu s pokorou a vděčností jen tiše poděkovat.

A tak právě píšu s jablíčkem „Samíkem“ na klíně někde nad Bělehradem (teď už Skopje :-)) svou úvahu o vděčnosti. Čím jsem si zasloužila, že ke mě tak nějak “samy” chodí skvělé projekty, můžu spolupracovat se samými inspirativními lidmi, se kterými jen být, je prostě požehnání… a čím míň tlačím, tím více toho přichází. Podílím se na akcích, které přinášejí tolik krásných okamžiků spoustě dalších lidí. Vidět tu zář v očích, radost, úsměvy, vášeň, energii a spoustu nadšení v každém z nich je nádhera samo o sobě.

A to nejúžasnější je, že na začátku byl můj malý pohyb vpřed, který tuto lavinu spustil. Po měsících, možná letech pouhého mluvení jsem konečně udělala ten první krok a jednoduše jsem se odstěhovala z Prahy do Brd (a inspirací, nic netuše, mi byla taky Šárka).

A protože všechno se vším souvisí, první kde se změna projevila byl můj zdravotní stav, konkrétně bolest kyčlí. Na psychosomatické úrovni jsou klouby o pohybu, tak proč by měly být v pořádku, když změny z nevyhovujícího stavu stejně nechci udělat.

… ústupem boledomecekstí kloubů to začalo, novými příležitostmi a setkáními pokračuje a co přijde dál se nechám překvapit. Určitě to bude v míře, kterou si vůbec neumím představit.

VESMÍR MĚ PROSTĚ MILUJE A JÁ S VDĚČNOSTÍ DĚKUJI A S DŮVĚROU PŘIJÍMÁM CO PŘICHÁZÍ…

Kategorie: Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.