Uplynulých 14 dnů, které jsem strávila u moře mi zase ukázaly jak se všechno zrychluje.

img_0273     Přání vyslovená a posílená skupinovým záměrem se začínají zhmotňovat dost děsivou rychlostí.

To jak moc s tím, jak Vesmír “plní přání” bojuju, mi hned ukázalo moje tělo. Ráno při cvičení na naší “cvičící střeše” jsem děkovala za krásnou komunikaci s ním. Jak mi hned dává najevo, když něco není v pořádku 🙂 a jak je super, že jsem jen já sama, kdo s tím může něco dělat,  TA jediná, která má tu MOC.

pánku a únavy než jsem došla k vyslovení otázky, co to vlastně nemůžu “strávit”…. a s vyslovenou otázkou tady byla taky rychlá odpověď.

Jakmile se začaly kupit různé výlety, vyjížďky lodí na zastrčené pláže a dovolenkování v tom pravém slova smyslu, začala jsem být nervózní. Pořád ještě bojuju s tím, jestli si to vlastně můžu dovolit – na celý den se odříznout od světa, bez signálu, bez počítače, bez práce.

Mno zatím ještě evidentně bohužel NE.img_0237

A přišla další zkouška – LET GO…

Pustit to, že musím být vždycky všude, aby mi náhodou něco neuteklo, aby někdo nebyl přede mnou a neměl něco lepšího, viděl víc… a hlavně JÁ budu na posledním místě, někde sama, úplně na konci… uffff

Dovolila jsem si dopřát alespoň týden doma, ve svém krásném domečku uprostřed nádherné, zelené, tiché, přátelské a uklidňující zahrady, ale vykoupené je to tím, že nebudu asistovat na semináři kde jsem moc chtěla být, s lidmi, které mám moc ráda a moje ego dostalo zabrat než připustilo, že nemusím být všude.

Také jsem si dovolila prostě nejet na jedinečný výlet lodí, se skvělou partou lidí, šnorchlováním, pojídáním ježků a navíc poslední den na ostrově, ale zůstala jsem u hořkého čaje na terase a odměnou zase přišlo tolik práce, že jsem celý den jenom seděla u počítače a datlovala.

… a dle předpokimg_0461ladu, ihned po příletu, kdy jsem dorazila do přívětivé náruče svého domečku, se mi udělalo dobře. Dohánění restů střídám s podzimním úklidem terasy, pomalým zazimováním zahrádky a jen si užívám každičký okamžik v té své klidné oáze.

Nezbývá než děkovat Vesmíru za všechna požehnání, kterými jsem bohatě obdařena…
Díky, díky, díky…

Kategorie: Blog

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.